Lanšperk

Dříve samostaná obec se stala součástí obce Dolní Dobrouč v roce 1976. Pře sloučení s obcí Dolní Dobrouč patřila k Lanšperku také osada Václavov, která se připojila k Ústí nad Orlicí. 

Lanšperk je malá část obce rozkládající se z velké části na kopci v těsné blízkosti zříceniny hradu Lanšperk. Několik domů stojí pod kopcem u silnice č. 360 (spojuje Ústí nad Orlicí a Letohrad), resp. u Tiché Orlice, která kolem vrchu s hradem protéká. 

Dopravu obci zajišťuje jak železnice, tak autobusová doprava. Železniční stanice Lanšperk je na trati Ústí nad Orlicí - Letohrad jediným místem, kde se mohou křižovat vlaky od Letohradu s vlaky od Ústí.

Od roku 2009 zde je vybudována cyklostezka spojující Ústí nad Orlicí a Letohrad.

V Lanšperku je zřízen Osadní výbor, který je poradním orgánem Zastupitelstva obce Dolní Dobrouč.

Členové osadního výboru: Miloš Beneš - předseda, Václav Skalický, Bc. Dita Hasíková, Hynek Zastoupil, Jaroslav Krejsa 

Dějiny hradu 

Hrad Lanšperk vznikl v době vlády krále Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací oblasti mezi Tichou Orlicí a česko-moravským pomezím. Z králova pověření hrad pravděpodobně postavil některý příslušník rodu z Drnholce, který kolonizaci prováděl. Mohl to být Vilém z Drnholce, který do východních Čech přišel po r. 1249, nebo jeho synové Heřman a Oldřich z Drnholce. Stavebník si vybral pro hrad strategicky výhodně položené místo, vysoký ostroh se strmými boky nad levým břehem Tiché Orlice. Vlastní hrad postavený v nejjižnější části ostrohu, nebyl rozsáhlý a jeho nepravidelný půdorys byl dán podobou této části ostrohu. Hlavní oporou hradu byly strmé boky ostrohu, nad nimiž byla vybudována hradba obklopující celý areál. V ní byla na severozápadní straně vstupní brána, na severní straně byl k hradbě přistavěn palác, na protilehlé jižní straně další, pravděpodobně hospodářská budova. Mezi oběma budovami bylo nevelké nádvoří se studnou. Jednalo se o tzv. hrad s plášťovou zdí, pro který je typické, že neměl věž. Pouze na severní straně, kde ostroh byl v úrovni okolí, byl k hradu snazší přístup. Zde byly vybudovány dva příkopy, které ve východo-západním směru protínaly ostroh. V nevelké prostoře mezi nimi byla vybudována další hradba. Ze severní strany byl také přístup do hradu po cestě, která vedla po západním okraji ostrohu k mostu přes první příkop. Dále cesta pokračovala branou v hradbě mezi oběma příkopy k mostu přes západní část druhého příkopu a vyústila do hlavní brány. Hrad byl postaven z lomové opuky v raně gotickém slohu. Jeho celková dispozice se v dalším vývoji téměř nezměnila. Na malém prostoru severně od prvního hradního příkopu býval dvůr a nevelké podhradí, doložené však poprvé až v r. 1544 pod názvem Budy. V areálu podhradí se spojovala cesta přicházející od severu s cestou z údolí Tiché Orlice, která stoupala po jihovýchodním úbočí hradního ostrohu. Společně pak obě cesty směřovaly k prvnímu příkopu. 

Zřícenina hradu Lanšperk

Místo hradu zřejmě již před jeho vznikem mělo jméno Landesberg, tj. zemská hora neboli hora patřící ke královským majetkům. Jméno pak převzal i nově postavený hrad. Lanšperk se poprvé připomíná v r. 1285, kdy ho král Václav II. současně s dalšími majetky ve východních Čechách postoupil manželovi své matky Závišovi z Falkenštejna. Lanšperské panství potom ve dvou etapách v r. 1292 a 1304 daroval nově založenému Zbraslavskému klášteru. Založení kláštera a donace lanšperského panství byly Václavovým pokáním za Závišovu popravu. K lanšperskému panství tehdy patřilo kromě hradu Lanšperka ještě jedno město, tři městečka a 43 vsí. V neklidných dobách po zavraždění krále Václava III. (1306) bylo lanšperské panství často pleněno okolními světskými feudály. Aby se klášter vyhnul těmto nájezdům a také pro obtíže spojené se správou odlehlého panství, dával často Lanšpersko do zástavy (v r. 1316 Hajmanovi z Dubé, v letech 1319–1325 králi Janovi Lucemburskému, v l. 1338–1341 jeho synu Karlovi, markraběti moravskému, pozdějšímu králi Karlovi IV., v r. 1343 olomouckému biskupovi Janu VII. Volkovi). V r. 1358 postoupil Zbraslavský klášter lanšperské panství výměnou za některé statky v okolí Prahy litomyšlskému biskupství, v jehož čele tehdy stál biskup Jan ze Středy. Hrad se stal sídlem biskupských hejtmanů. Prvním z nich byl Smil z Brandýsa, připomínaný v této funkci v l. 1360–1363. Po r. 1358 připadl Lanšperku též úkol chránit vojenské a politické zájmy litomyšlských biskupů ve východních Čechách. Tato úloha vystoupila do popředí zvláště v počátcích husitského revolučního hnutí. 

V předvečer husitské revoluce došlo ke sporům o litomyšlské biskupství. Biskupem byl tehdy Jan V. řečený Železný, jeden z hlavních odpůrců husitství, který se též zúčastnil jednání koncilu v Kostnici. Král Václav IV. nechtěl povolit jeho návrat do Čech a do úřadu litomyšlského biskupa prosazoval Aleše z Březí, který byl současně i biskupem olomouckým. Rozpor vyřešil teprve v r. 1420 král Zikmund, který po příchodu do Čech Janovi Železnému postoupil biskupství olomoucké a Alešovi biskupství litomyšlské. Protože se Aleš z Březí v době svého působení v Olomouci značně zadlužil, vypůjčil si ještě v r. 1420 peníze od Jana ze Smilkova a na Kostelci. Jako zástavu za tuto půjčku potvrdil král Zikmund Janovi panství lanšperské. Tato zástava pak přešla na příslušníka katolické šlechty Václava z Dubé. Proto na Lanšperku byla v této době posádka věrná Zikmundovi. Ta se zde udržela až do r. 1425, kdy se hradu zmocnili východočeští husité – sirotci. Dobytý hrad svěřili do správy Janu Městeckému z Opočna. Jan Městecký si vlastnictví dobytého hradu zajistil tím, že získal i zástavní právo k hradu, které předtím náleželo Václavovi z Dubé. Brzy po r. 1425 začal Jan Městecký z Opočna hledat cestu od husitů k Zikmundovi a nakonec se změnil v otevřeného nepřítele husitské revoluce. Proto sirotci v r. 1429 oblehli Lanšperk znovu a pod velením táborského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic hrad dobyli a posádku Jana Městeckého odtud vyhnali. Hrad převzal vítězný hejtman Jakub Kroměšín, ale záhy jeho správu postoupil jinému táborskému hejtmanovi Janu Šárovcovi, který pocházel z Moravy. Jan Šárovec vládl na hradě až do konce 40. let 15. století. Z hlediska právního však hrad zůstal majetkem Jana Městeckého, který se v r. 1430 opět sblížil s husity. Ten v r. 1432 své zástavní právo k Lanšperku postoupil příslušníkovi katolické šlechty Janovi z Jenštejna, synovci Janovi z Jenštejna, třetího pražského arcibiskupa. Po r. 1437 přešla zástava na Janova syna Pavla z Jenštejna, který ji postoupil Bohušovi z Kosině. Žádný z těchto zástavních držitelů na hradě nepobýval a jaký byl jejich poměr k Janovi ze Šárova nelze přesně určit. 

V r. 1451 Bohuš z Kosině postoupil lanšperské panství Zdeňku Kostkovi z Postupic. Nový majitel přesto, že vlastnil mnohá další panství (Litomyšl, majetky podlažického kláštera, Moravskou Třebovou, Bouzov), na rozdíl od svých předchůdců opět pobýval na hradě a věnoval mu značnou pozornost. Dal provést na Lanšperku rozsáhlé opravy, které měly odstranit škody způsobené obléháním v l. 1425 a 1429. Jejich dokladem je dvojí typ zdiva ve zbytcích plášťové zdi. Při opravách bylo totiž použito pískovcových kvádrů, zatímco původní stavba byla z lomové opuky. V souvislosti s opravami a úpravami hradu prováděnými za Zdeňka Kostky došlo pravděpodobně k zesíleni hradního opevnění tím, že byl opevněn i prostor podhradí ležící severně od hradu. Hlavní součástí tohoto opevnění byla mohutná, ze země navezená bašta stojící v severozápadní části podhradí, tam, kde do jeho areálu vstupovala cesta vedoucí k hradu od východu. Na úpatí bašty byla asi přístupová cesta přerušena příkopem, dnes však zcela zaniklým. Opevnění se dále skládalo z dřevěných palisád a plotů, které na jihu navazovaly na první hradní příkop a na severu na zmíněnou baštu. V tomto opevnění byla i nová vstupní brána na úpatí bašty a na východní straně branka pro cestu z údolí. Toto opevnění dnes již zcela zaniklo. Doba, kdy bylo opevněno podhradí, není doložena písemnými prameny, ale na dobu po skončení husitské revoluce lze usuzovat z toho, že podobné fortifikační stavby vznikly v této době i u jiných hradů, např. Lichnice a Chlumu. Nelze však vyloučit vznik opevněni již v době, kdy na hradě byl hejtmanem Jan Šárovec. Za Kostků z Postupic a potom Pernštejnů sdílel Lanšperk společné osudy s Lanškrounem až do r. 1544, kdy Jan z Pernštejna byl nucen prodat pro dluhy lanšperskou část lanšpersko-lanškrounského panství, k níž kromě hradu Lanšperka patřila tři městečka a 30 vsí, Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Od Petrových synů koupil v r. 1564 tuto část Vratislav z Pernštejna, a tak znovu rozdělené panství spojil. Ale i Vratislav z Pernštejna se zadlužil nákladným životem a jeho syn Jan z Pernštejna byl nucen prodat v r. 1588 lanšpersko-lanškrounské panství Adamu Hrzánovi z Harasova. K panství tehdy kromě hradu Lanšperka, města a zámku Lanškrouna patřila ještě tři města, jedno městečko a 54 vsí. Ještě před uskutečněním prodeje dosáhl Jan z Pernštejna spolu s bratrem Maxmiliánem toho, že jim král Rudolf II. postoupil toto panství jako dědičný majetek, neboť až dosud mělo charakter zástavního statku. 

Od počátku 16. století hrad Lanšperk, s výjimkou doby vlády Petra Bohdaneckého a jeho synů, nesloužil jako panské sídlo. Bydlel zde pouze hejtman, který panství spravoval. V době pobytu na panství se Pernštejnové zdržovali na zámku v Lanškrouně. Proto hrad Lanšperk začal pustnout. V r. 1588 se v kupní smlouvě popisuje jako objekt s mnoha pokoji, který by bylo možno malým nákladem opravit. Nový majitel Adam Hrzán se věnoval rozšíření zámku v Lanškrouně a o poměrně odlehlý Lanšperk se nestaral, takže zcela zpustl. Jako pustý se připomíná poprvé v r. 1622, kdy Zdeslav Hrzán z Harasova prodával panství Karlovi I. z Lichtenštejna (1569-1627). Za Lichtenštejnů zkáza hradu i nadále postupovala. Zdivo zpustlého hradu sloužilo jako stavební materiál pro výstavbu v podhradní vsi. Výstavba nových obydlí ve vsi zcela porušila původní přístupovou cestu k hradu, první hradní příkop i prostor mezi oběma hradními příkopy. Zcela zmizelo opevnění podhradí i příkop pod severozápadní baštou. Devastace hradního areálu vyvrcholila v r. 1790 za Aloise I. Josefa z Lichtenštejna (1759-1805), kdy byl zrušen lanšperský dvůr a jeho pozemky postoupeny poddaným, kteří si ze zřícenin hradu postavili ve vsi další domky. Asi v této době byla původní cesta nahrazena úzkou pěšinou, která jde z vesnice východním úbočím hradního návrší na dno bývalého druhého příkopu a tudy k místu původní brány do vlastního hradu. Tato dnes jediná přístupová cesta nemá tedy s původním stavem nic společného. Posledním zásahem do hradního areálu byla v l. 1897–1898 výstavba pseudogotické kaple na vrcholu sypané bašty. 

Lichtenštejnům náležela hradní zřícenina až do r. 1922, kdy se při první pozemkové reformě stala majetkem obce Lanšperka. V r. 1944 si zříceninu od obce pronajal tehdejší Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí, pod jehož vedením byly v l. 1944–1947 provedeny na hradě zabezpečovací práce a průzkum, při němž byly odkryty a vyčištěny sklepní prostory paláce. Zde byly uloženy raně gotické architektonické prvky nalezené při průzkumu. 

Zříceniny hradu stojí na jižním okraji nynější vsi Lanšperka. Z hradu se zachoval druhý, ve skále vylámaný příkop, severní část plášťové zdi, která stojí na okraji skály přímo nad příkopem, a část sklepních prostor paláce, dosud zaklenutá valenou klenbou. V menší míře se zachovaly zbytky příčných zdí v paláci. Ostatní zdivo paláce, protilehlých hospodářských budov i větší části plášťové zdi vytváří jen terénní vlny porostlé trávou a křovím. Prohlubeň uprostřed nádvoří je pozůstatkem studně.

Zajímavé odkazy

GObec- internetový mapový server s dálkovým přístupem do KK

hzs-pardub

policie

kraj

ekokom
 
ekolamp
 
elektrowin
 
asekol
 
portal-gov-cz
ext-3044
 
 

Navštivte nás na

  Youtube

Ke stažení

Adobe Reader zdarma
Dokumenty PDF, potřebují ke svému zobrazení program Adobe Reader, který je k dispozici zdarma.

Vzory smluv zdarma ke stažení