Historie obce

Obec Dolní Dobrouč má více než 700-letou historii. První písemné zmínky se objevují již v roce 1292.

Správní vývoj obce :
Dolní Dobrouč: první písemná zmínka 1292;
povýšení na městys 1873;
panství Lanšperk,
velkostatek Lanšperk,
panství Lanškroun,
správní okres Lanškroun (1850-1855, 1868-1938),
správní okres Ústí nad Orlicí (1855-1868, 1945-1960, 1960-2002),
správní okres Žamberk (1938-1942) a Rychnov nad Kněžnou (1942-1945),
obvod Obecního úřadu obce s rozšířenou působností Ústí nad Orlicí (od 2003);
soudní okres Ústí nad Orlicí (od roku 1850);
fara Dolní Dobrouč (znovu obnovena od roku 1765)

Historie obce Dolní Dobrouč a jejich částí
Od 31. ledna 1997 je obecním znakem na modrém štítu vztyčená stříbrná odvrácená radlice a stříbrné krojidlo, provázené nahoře vně dvěma, dole mezi nimi jednou zlatou čtyřlistou růží.
Obecní vlajkou je od 5. února 2004 list se dvěma svislými pruhy, bílým a modrým. Poměr šířky listu k jeho délce je 2:3.
Nejstarší obecní pečeť je poprvé doložena v roce 1723. Vedle ní byla užívána rovněž rychtářská pečeť, která obsahovala na trávníku vpravo obráceného koně ve skoku.
Minulost Dolní Dobrouče je spjata s lanšperským panstvím, jehož počátek je spjatý s královskou kolonizací a dobou Přemysla Otakara II., prováděnou pány z Drnholce v prvních desetiletích druhé poloviny 13. století. Navázali tak na počáteční starší osídlovací činnost jeho okrajových částí, jenž byla spojená především s litomyšlskými premonstráty. V nových oblastech se stavěly hrady jako centra obranná, ale i správní. Takový původ má pro budoucí nové panství i hrad Lanšperk.
Prvními pány, a pravděpodobně rovněž lokátory lanšperského kraje, byli Oldřich a Heřman Drnholcové, kteří pocházeli z jihomoravského rodu Kouniců, sídlícího u Mikulova.
Čtrnáctiletý Václav II. daroval Lanšperk, bezpochyby už jako funkční, 23. října 1285 manželovi své matky Kunhuty, nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna. Poté, co přední velmož mocného rodu Vítkovců Záviš upadl v nemilost, král Václav II. zrušil svůj dar a prvního rádce popravil. Údajně pro klid svého svědomí založil král Václav II. zbraslavské cisterciácké opatství Aula Regia , kterému v roce 1292 a 1304 daroval oblast ústecko–třebovskou a lanškrounskou. První královská listina z 10. srpna 1292 je zároveň první písemnou zmínkou o Dolní Dobrouči.
Veliká vzdálenost a nízký užitek přiměl opata Jana k tomu, aby Lanšperk v červnu 1343 postoupil s celým panstvím Janu VII. Volkovi, biskupovi olomouckému. Novou směnu, v níž se angažoval císař a král Karel IV. se podařilo realizovat roku 1356, kdy Lanšpersko přešlo do držby nově založeného litomyšlského biskupství. Trhové smlouvy byly sepsány až o dva roky později, po bedlivém papežském prozkoumání a svolení. Klášteru z celého panství zůstaly pouhé dvě vesnice, ostatní, tj. hrad Lanšperk s městy Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Jablonné nad Orlicí a většinou vesnic, získal litomyšlský biskup Jan ze Středy.
Hradu a jeho okolí se samozřejmě nevyhnula ani krize společnosti, husitská revoluce. Majitelem velkostatku Lanšperk se stal Jan Městecký z Opočna. Lanšperský hrad se dočkal obléhání v roce 1429. Vítězem se stal táborský hejtman Jan Kroměšín z Březovic. Není divu, když přivedl 4 400 mužů, 130 vozů, čtyři praky menší a dva větší. Posádka hradu byla zajetí zproštěna a obránci dokonce mohli odejít s tolika věcmi, co unesli.
V červnu 1432 převedl Jan Městecký z Opočna dobrou vůlí zápisy na velkostatek Lanšperk Janovi z Jenštejna. Z jeho pěti synů zdědil Lanšpersko Pavel z Jenštejna. Teprve nyní končí jedno z období složitých a nejistých majetkových poměrů. Předpokládá se, že v roce 1450 postoupil velkostatek Lanšperk Bohuslavu Košínovi z Košíně, který zboží postoupil o rok později Zdeňku Kostkovi z Postupic, příslušníku tehdy velmi slavné rodiny, která vlastnila i sousední panství litomyšlské. Zdeněk Kostka tak zajistil svému rodu na celé století výhodné mocenské postavení ve východních Čechách. Lanšperským pánem se po Zdeňku Kostkovi stal jeho mladší bratr Jan Kostka z Postupic. Po jeho smrti v roce 1486 přešla všechna panství na jeho syny Bohuše a Jana k nedílnému užívání. Dědická dohoda bratrů Bohuše a Jana Kostků o rozdělení společného majetku se nezachovala. Předpokládá se však, že existovala, a podle ní připadl velkostatek Litomyšl Janu Kostkovi a Lanšperk Bohuši Kostkovi. Ten byl prvním majitelem Lanškrounska, který se rozhodl vytvořit z lanškrounského augustiniánského kláštera sídlo pro svou sekundogenituru a asi v roce 1498 začal s výstavbou pohodlného zámku, jenž měl nahradit starý hrad Lanšperk. Ve své koncepci nenalezl pokračovatele, umírá mlád a bez synů v lednu 1505. Jeho bratr Jan vládl na Litomyšli a lanšperské panství mělo připadnout Bohušovým dcerám Anně a Markétě, v té době ještě nezletilým. Jejich poručníkem byl tvůrce velké rodové državy ve východních Čechách, slavný Vilém z Pernštejna, patřící k nejmocnějším a nejbohatším pánům. Proslul mimo jiné i svou náboženskou tolerancí, kterou sám vyjádřil slovy: „S Římany věřím, s Čechy držím a s Bratřími umírám“.
Strýc Bohušových dcer Jan Kostka z Postupic předal v květnu 1506 pánu z Pernštejna k opatrování zápisné listiny a dobré vůle na Lanšperk a Lanškroun a stanovil podmínky vydání oběma jmenovaným dcerám. Předal jim velkostatek Lanškroun, ale podle dohody (a spolku) s bratrem si nechal doživotně k užívání velkostatek Lanšperk a upravil dědičné nároky svých neteří pro případ své bezdětné smrti. V březnu 1507 stanovil pro případ své smrti dědické podíly svých obou synů Jana (moravský díl) a Vojtěcha (český díl) sám Vilém z Pernštejna. Jelikož se Anna z Postupic provdala za Jana z Pernštejna a Markéta z Postupic za Vojtěcha z Pernštejna, což může posloužit jako krásný příklad důvtipné sňatkové politiky, vyhradil si Vilém z Pernštejna některé velkostatky k užívání a stanovil dědické nároky obou synů a jejich manželek k našim velkostatkům, oceněným na částku 10 000 kop gr. č.
Asi až v roce 1508 přijaly Anna a Markéta, se svými manžely, velkostatek Lanšperk po svém zemřelém strýci Janu Kostkovi. Lanšperk tak mohl připadnout Vojtěchovi.
Bratři Jan a Vojtěch Pernštejnové uzavřeli po smrti svého otce (asi v roce 1521) dohodu o spojení velkostatků Lanšperka a Lanškrouna v majetku Vojtěcha, který vyčíslil (asi v roce 1529) berníkům panského stavu hodnotu svých velkostatků a velkostatků svého bratra Jana v Čechách částkou 248 500 kop gr. č. Po Vojtěchově smrti se v roce 1534 ujal veškerého majetku Jan.
V roce 1543 držel Lanšperk v zástavě Bohuněk Zámrský ze Zámrsku. Jan z Pernštejna jej vyplatil a v březnu 1544 prodal trhovou smlouvou za trhovou cenu 8 000 kop gr. č. velkostatek Lanšperk s hradem, dvorem, třemi rybníky a 32 poddanskými vesnicemi a městečky svému věřiteli Petru Bohdaneckému z Hodkova. V srpnu 1546 se Jan Pernštejn vzdal vyhrazeného předkupního práva na svůj prodaný velkostatek Lanšperk a zřejmě o tři roky později tento velkostatek přejal, na místě svých nezletilých bratrů (Kryštof, Albrecht, Šraňk a Bedřich), po svém zemřelém otci Petru Bohdaneckém Jindřich Bohdanecký z Hodkova.
V prosinci 1563 si měšťané a poddaní velkostatku Lanšperka stěžovali králi Ferdinandovi na útisk zástavními věřiteli velkostatku a nabídli králi vykoupení od zástavních držitelů vlastními prostředky pro královskou komoru. Ferdinand I. předal tuto stížnost a návrh poddaných v lednu 1564 ve Vídni k vyřízení synu Maxmiliánovi do Prahy a navrhnul jednat o výkupu s Vratislavem Pernštejnem. O dva dny později Eliška, vdova Jindřicha Bohdaneckého z Hodkova, a její švagři Heřman, Šraňk a Oldřich Bohdanečtí prodali trhovou smlouvou Vratislavu Pernštejnovi velkostatek Lanšperk za 8 750 kop gr. č., podle uděleného souhlasu zemského soudu. Tím byla překonána právní nejistota okolo Lanšperka v letech 1562-1564.
Vratislav umírá v roce 1582. Jeho žena Maria Manrique de Lara měla na panství zapsané své věno a přejala na místě svých nezletilých synů Jana a Maxmiliána velkostatek Lanškroun a Lanšperk do pozůstalostní správy. Panství bylo velmi zadlužené a rozhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. V listopadu 1588 nejvyšší kancléř Adam z Hradce sdělil české komoře, že Rudolf II. daroval Janu Pernštejnovi zápisné velkostatky Lanšperk a Lanškroun a dal souhlas k jejich intabulaci - zápisu do pozemkových knih.
V prosinci 1588 vydal Jan Pernštejn trhová registra s popisem a oceněním velkostatků Lanškroun a Lanšperk pro uzavření trhové smlouvy o jejich prodeji Adamu Hrzánovi z Harasova. Prodávána byla samozřejmě i Dolní Dobrouč. Velkostatky Lanšperk a Lanškroun přejal při rozdělení pozůstalosti po dohodě s bratrem Janem Hrzánem Zdeslav Hrzán z Harasova. V prosinci 1622 koupil oba velkostatky za 183 000 kop gr. č. míšenských Karel
z Lichtenštejna. Lichtenštejnové byli držiteli půdy až do první pozemkové reformy ve 20. letech 20. století.